Přistávání letadla je pro mě něco jako rituální mučení. Zatímco zbytek kabiny se těší na dovolenou nebo na to, až si v Praze konečně vyzvedne kufr, já si připadám, jako bych právě podstupovala amatérský pokus o lobotomii pletací jehlicí.

Pokud i vy patříte do elitního klubu lidí, jejichž Eustachova trubice má v krizových situacích IQ houpacího koně a při klesání se prostě zamkne a předstírá, že neexistuje, vítejte doma. Vlastně spíš vítejte v pekle, které začíná ve chvíli, kdy pilot ohlásí: „Cabin crew, prepare for landing.“

Vědecké okénko aneb proč mi to děláte?

Všechno je to o tom, že vzduch kolem vás při klesání houstne rychleji než trpělivost ve frontě na bezpečnostní kontrolu. Pokud se vaše ucho neotevře, aby ten tlak vyrovnalo, bubínek se prohne jako víčko od zavařeniny. A to bolí. Strašně. Je to ten moment, kdy byste vyměnili i all-inclusive bar za jednu fungující ušní dírku.

Pokud vás zajímá, jak přesně tento mechanismus funguje z pohledu lékařů, můžete se podívat na podrobnou studii o dysfunkci Eustachovy trubice a změnách barometrického tlaku na prestižním portálu National Center for Biotechnology Information. Ale varuju vás, není to moc zábavné čtení.

Osobní zkušenost: Valsalvův manévr aneb lekce z akustiky

Jednou jsem se v záchvatu zoufalství během klesání rozhodla aplikovat tzv. Valsalvův manévr. To je ta známá technika: zacpat nos, zavřít pusu a jemně vydechnout. Jenže slovo „jemně“ v mém slovníku v tu chvíli chybělo. Byla jsem po týdnu u moře, sliznice měly pocit, že jsou na srazu oteklých balónků, a já do toho foukla s vervou motorové pily.

Uši se sice neodšpuntovaly, ale v kabině se ozval zvuk připomínající startující raketu, doprovázený mým velmi teatrálním a nekontrolovaným kýchnutím. Pán sedící v uličce o dvě řady dál na mě vytřeštil oči takovým způsobem, že dodnes pravděpodobně věří, že v letadle došlo k náhlé dekompresi kabiny. Od té doby vím dvě věci:

1. Manévr provádějte s citem chirurga. Méně je v tomto případě rozhodně více.
2. Kapesník mějte v pohotovostním režimu. I kdyby měl sloužit jen k tomu, abyste do něj schovali obličej, až se budete červenat nad tím, jaký rozruch jste v letadle způsobili.

Manuál pro uši, které odmítají spolupracovat

1. Strategie „Žvýkací maraton“

Žvýkačka je základní jednotka přežití. Ale pozor – obyčejné žvýkání nestačí. Musí to být dramatické, divadelní žvýkání, jako byste se snažili zpracovat kus podrážky ze starých tenisek. Pomáhá to mechanicky rozhýbat svaly kolem té líné trubice a donutit ji k akci.

2. Svatý grál: Nosní sprej (ten s chemií!)

Tohle je rada za miliony. Zapomeňte na bio-mořskou vodu a kupte si klasický sprej na rýmu (dekongestant).

• Taktika: Stříkněte si ho 20 minut předtím, než začne letadlo klesat. I když rýmu nemáte. Sliznice v nosohltanu splasknou, cesta k uchu se uvolní a vy se vyhnete tomu pocitu, že vám hlava skončila ve svěráku.

3. Špunty EarPlanes: Estetika stranou

Prodávají se speciální špunty s filtrem. Vypadají jako malé gumové šroubky. Upřímně – v kombinaci s mým výrazem trpící mučednice to není úplně sexy look, ale fungují. Zpomalují změny tlaku, takže ucho má víc času se s tím šokem poprat.

4. Metoda Mickey Mouse (kelímky na uších)

Pokud uvidíte letušku běžet s dvěma kelímky, ve kterých je horký kapesník, vězte, že jde o poslední záchranu. Pára a teplo mají pomoci uvolnit tlak.

• Realita: Vypadáte jako blázen, ale ta trocha tepla na uších je neuvěřitelně konejšivá. Je to taková „ušní sauna“ pro pokročilé zoufalce.

Proč nás to bolí i cestou zpět?

Klimatizace v letadle je suchá jako vtipy mého strýce. Sliznice otečou jen z té suchosti, a než se nadějete, Eustachova trubice ohlásí stávku i při cestě domů. Proto ten pocit zalehlých uší, který si člověk občas veze jako nechtěný suvenýr ještě dva dny po dovolené.

Moje „aha momenty“ pro váš příští let:

• Nespěte při přistání. Spící člověk nepolyká dostatečně často, což je jízdenka do pekel.
• Pijte vodu jako o závod. Hydratace sliznicím svědčí a polykání je váš nejlepší přítel.
• Gumoví medvídci jsou lepší než bonbony. Jsou tužší, musíte víc pracovat čelistí a aspoň na chvíli vás zabaví.
• Multitasking i v uších: Já při přistávání žvýkám, mám špunty a v duchu si opakuju recept na svíčkovou, abych nemyslela na tu bolest.

Potkáme se v letadle?

Příště, až uvidíte v letadle ženu, co vypadá, že bojuje s neviditelným vetřelcem ve své hlavě, nebo má na uších přitisknuté dva kelímky od kafe, zamávejte mi. Jsem to já. Ale s nosním sprejem v kapse a pořádnou zásobou žvýkaček už jsem o krok blíž k tomu, abych z letadla vystoupila jako člověk, a ne jako přeživší ztroskotání ponorky.

Tak copak je tady ke čtení dál?

• Jak změnit obor ve 40? Partyzánský manuál pro ty, kteří chtějí začít žít
• Přírodní zahrada: Jak mít u domu ráj a neuhnat si u toho kýlu?
• Novinka z USA: Tekutý grafen vás odstřihne od 5G i digitálního záření
• Krize středního věku, nebo konečně rozum? Jak na změnu profese ve 40 bez zbytečného děsu
• Jak vybrat nejlepší deodorant bez hliníku a nenaletět marketingu?