Objevte kouzlo venkovních výprav, kde na vás čekají špinavá kolena, vůně lesa a hmatatelný poklad starý miliony let. V dnešním napínavém rozhovoru se dozvíme, jak a kde hledat drahé kameny v ČR, jaké to je – tahat z potoka krvavé granáty, jak správně číst krajinu a proč se vyplatí vyrazit do přírody za dobrodružstvím.

Když se řekne objevování přírody, většina z nás si představí klasickou turistiku po značených trasách. Jsou ale lidé, kteří dokážou obyčejnou výpravu proměnit v napínavou expedici za historií naší planety. Hostem našeho dnešního rozhovoru je Tereza Meravá.

Tereza má za sebou zkušenosti z působení v několika redakcích a profesně se věnuje komunikační oblasti. Kromě toho je ale také autorkou dětských knížek (Jak se straší Stráchnivec, Nevyplašte hadipouše a Přízrak Klementina) a především maminkou, která pravidelně vyráží se synem do terénu. S Terezou jsme si povídali o tom, jaké to je vyměnit běžné vycházky za potoky, kamenná moře a nefalšovaný lov polodrahokamů.

Spousta lidí si myslí, že pro pěkné minerály nebo trilobity se musí lézt do nebezpečných a zakázaných lomů, kde hrozí pokuta nebo úraz. Kde v Česku vlastně začít, když chci poprvé zkusit hledání drahých kamenů v ČR, aniž bych riskovala zdraví nebo konflikt se zákonem?

To je právě na celé té zálibě to nejvíc fascinující, že to opravdu není složité a každý může mít nádherné nálezy, aniž by porušoval nějaká pravidla. Jako první pro výlet doporučuji olivínky. V okolí Smrčí je jejich nalezení opravdu velmi snadné. Jsou atypické, nádherné, děti je většinou neznají a nejvíc z toho, co můžete najít, doopravdy připomínají „drahokam“, třeba z pohádky Třetí princ.

Pamatujete si, jak první dva princové byli drahokamy omámení a teprve třetí, Jaroslav, se nenechal zmámit ani jimi, ani princeznami? Ta pohádka byla určitě jednou z mých prvních dětských motivací k téhle zálibě. A pak také skautská výprava ke Kozákovu, kde jsme se věnovali právě hledání kamenů. Olivíny z ní mám dodnes.

Takže doporučuji vyrazit do okolí lomu ve Smrčí a hledat na přístupných cestách, kde se vyskytuje čedičová drť. V okolí jsou i staré opuštěné lomy, u těch je ale potřeba respektovat přístupnost konkrétního místa. Do činného lomu samozřejmě nevstupujeme. Podrobněji to popisuji ve svém článku o olivínech na Seznam Médium.

Když s dětmi vyrazíme poprvé, jaké místo slibuje tu největší jistotu nálezu? Která lokalita zaručí, že po deseti minutách neuslyšíme, že je to nuda a že chtějí domů?

Olivíny, granáty a zkameněliny, pokud se budete řídit návody z mých článků. V těchto třech případech popisuji lokality velmi přesně a my jsme na nich měli s nálezy velký úspěch. Na granáty volte teplé počasí, musíte se ráchat v ledovém potoce.

Většina rodičů ten boj zná – děti ven moc nechtějí. Kdy vás poprvé napadlo, že nejlepším lákadlem na procházku nebude pohár v cukrárně, ale rýžovací sítko a pinzeta v batohu?

Mě to napadlo mnohem zákeřněji. Já se děti pokusila infikovat virem toulání, poznávání a objevování. A šla jsem na to právě třeba i přes záliby z dětství.

U dcery se mi to nepovedlo úplně stoprocentně. Byla s námi na stovkách výletů, a ráda, zkusila skaut, přesto v tomhle úplně moji krev nezdědila. Oheň, kytara a zkameněliny či kameny jí moc neříkají. Teď už je to velká slečna na gymnáziu, musí se hodně učit, a proto někdy bohužel zůstane doma, když vyrážíme se synem.

Zato jsem ji přivedla k jezdectví, které je nyní její hlavní zálibou. Už je mnohem lepší než já. Když náhodou vyjedeme spolu, strašně ji zdržuji svou čím dál menší ochotou ke cvalu a trysku. A jezdí dokonce na stejné tábory se stejným vedoucím jako před pětadvaceti lety já.

Synek se nakazil se vším všudy. Doma nás zaplavují kameny, má plnou čundráckou výbavu a miluje ryvolovky a hraní na kytaru vůbec.

Hledání polodrahokamů a trilobitů vypadá romanticky, ale určitě to chce nějaký grif. Co všechno si hledač-začátečník musí sbalit do batohu, aby neodešel s prázdnou? Stačí obyčejné kuchyňské sítko, nebo je potřeba speciální geologické náčiní?

Na první výpravy nepotřebujete skoro nic. Jen dobré oči. Na granáty víčko od ešusu nebo sítko a pinzetu. A něco, kam dáte nálezy nebo do čeho je zabalíte, aby se neponičily o sebe a nesmíchaly se vám se svačinou. Ideálně staré noviny.

Když mluvíme o pokladech, obrovským lákadlem je rýžování granátů v oblasti Třebívlice nebo okolních potoků. Jak přesně takové hledání probíhá a jak má člověk správně prohledávat naplaveniny?

My jsme hledali v Kuzovském potoce v místě, které je u cesty a veřejně známé, pořádají se tam i organizované výpravy. Než kupovat drahou pánev na rýžování a učit se dost složitý pohyb, zrovna u granátků se to dá dost zjednodušit.

Naberete opatrně a bez ničení potoka písek a štěrk sítkem s rukojetí, rozprostřete a propláchnete buď v sítku samotném, nebo třeba na víčku od ešusu. A pokud svítí sluníčko, nálezy už se krásně třpytí. Vybírají se nejlépe pinzetkou do zkumavky nebo lahvičky, ve které si na pouti koupíte takové ty maličké ozdobné kamínky na šňůrce.

My jsme větší granátek nacházeli tak v každém pátém sítku. Ale drobounké úlomky byly prakticky v každém. Samozřejmě je potřeba hledat šetrně, nerozrývat břehy ani neničit koryto potoka.

Více informací o našem hledání je tady: Poklad barvy krve: České granáty jak z babiččina šperku jsme našli v potoce – Médium.cz.

Jak je to vlastně s modrými chalcedony nebo českými granáty? Podle čeho v terénu poznám, že ten obyčejně vypadající šedý kámen skrývá uvnitř poklad, a jak se dá to hledačské oko natrénovat?

Granátek se prostě třpytí, ale dobrá otázka je na ty chalcedony nebo acháty. Po nějakém čase zjistíte, že „pecky“ mají specifickou povrchovou strukturu a tvar. Jsou často dost pravidelné, někdy vrostlé do jiných hornin, a na povrchu mají takové malinkaté kráterky či vrásky, jako kdybyste v ruce drželi zmenšeninu Měsíce.

Prostě už víte, že by uvnitř něco mohlo být. Nejnadějnější pecky ani nemá cenu rozbíjet, ale vzít domů na pořádné rozříznutí, protože by se mohlo stát, že se pecka rozbije špatně a nález se znehodnotí.

Ale vykládejte to klukovi, pro kterého je mlácení kladivem tři čtvrtiny kouzla, že jo…

Hranice mezi výpravou na minerály a paleontologií je tenká – spousta rodin vyráží na výlety za zkamenělinami do Jinců nebo Skryjí. Jaké to je hledat trilobity s dětmi a co přesně se dá v suťových polích pod svahem objevit?

Já bych na první výlet za zkamenělinami doporučila Houbův lom u Koněpruských jeskyní. Je přístupný po naučné stezce a ve volné suti se tam smějí zkameněliny sbírat. Uspět se tam dá opravdu snadno.

A co vlastně hledáte? Zdejší vápence vznikaly v prvohorním moři, ve spodním devonu, tedy přibližně před 410 miliony let. Koněprusko tehdy leželo v tropickém pásmu a v mělkém teplém moři se tu dařilo nejrůznějším živočichům. V kamenech dnes můžete najít třeba zkamenělé schránky ramenonožců, korály, plže, články stonků lilijic nebo zbytky trilobitů. Lilijice mimochodem navzdory názvu nejsou rostliny, ale mořští živočichové příbuzní hvězdicím a ježovkám. A právě to je na těchto výpravách krásné. Držíte v ruce kámen a díváte se na pozůstatek života, který tu byl stovky milionů let před námi.

Houbův lom popisuji více tady: Zkamenělou minulost snadno najdete i vy. Nedaleko Koněpruských jeskyní – Médium.cz

Skryje či Jince a trilobiti jsou trochu více o štěstí. Jedna z nejlepších technik pro rodiny s dětmi je „hledačská“ – opatrně obracet volně ležící kameny v místech, kde je sběr povolený. Alespoň část či otisk se někdy najít podaří. Ťukání kladívkem je pak už spíše pro zkušenější. Každopádně neničit svah a pozor na oči.

A tady bych zvlášť upozornila na pravidla. Na známé Vinici u Jinců je sběr zkamenělin zakázaný i v suti. U Skryjí naopak existuje naučná stezka Po stopě trilobita, kde se na vyhrazeném místě v suti nad skryjským mostem hledat může. Neznamená to ale, že můžete sbírat kdekoliv v okolí.

Co dělat, když se nedaří a po hodině zírání do země nic nemáme? Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se začátečníci dopouštějí?

Prostě vytáhnout z batohu dobroty, pak se zvednout, jít dál a užít si hezký výlet.

Hledání s dětmi je dost jiná disciplína, než když vyrazí sám trpělivý a zapálený dospělý. Já občas jdu sama i na komplikovanější výpravy, které záměrně neradím, protože bych nerada, aby třeba někdo kvůli tomu přišel k úrazu v divočejším terénu. A jsem zvyklá na to, že hodiny a hodiny nic. Děti vám to tolerovat nebudou.

Proto ta chyba spočívá už třeba ve špatném výběru lokality. S dětmi musíte na jistotu. Já se snažím přinášet hodně spolehlivé tipy, snad až na hledání vltavínů nebo vzácnějších achátů. Tam už člověk může chodit celé hodiny a nenajít vůbec nic.

Další chyba je nemít v batohu spoustu dobrot a teplý čaj. Nevzít si s sebou podsedáky, na kterých si dáte pauzu nebo při hledání sedíte. Nebo třeba zapomenout kontaktní čočky, že jo. Což se mi stává často.

Chybou je také tahat na tento typ výpravy děti moc malé nebo děti, kterým kamínky nic neříkají. Objevovat se dá i jinak, třeba by raději hledaly kešky s malými dárečky, prolezly jeskyni nebo šly s vámi do lanového parku. Kde ten zájem není, nemusí to dopadnout podle představ.

Co na těchto výletech děti nejvíc fascinuje? Je to ta hmatatelná trofej v ruce, nebo spíš to dobrodružství kolem?

Většinou právě kombinace obojího. Nám ale podobně dobře jako kameny fungují třeba i obyčejné houby nebo už zmíněné kešky. Či výprava pro jmelí.

Děti, alespoň ty moje, prostě milují něco v přírodě hledat nebo sbírat. Jde hlavně o to sebrat se a vyrazit trochu jinak než s prostým „jdeme se do lesa provětrat“. To bohužel řadu dětí dnes už nezaujme. A ruku na srdce, ono to někdy moc nebavilo ani nás, vzpomínáte?

Co domů přinesené kameny a fosilie? Jak je správně očistit, umýt a připravit tak, aby z nich byla parádní ozdoba do vitríny nebo dětské sbírky?

My běžné odolnější kameny omýváme v teplé vodě s mýdlem. Ale pozor, ne každý minerál nebo zkamenělina takové zacházení snese.

Jednou jsme chtěli čistit krystaly od nánosů různých jiných minerálů pomocí kyseliny citronové, jak nám někdo poradil. Nevím, co jsme udělali špatně, ale krystaly zmatněly, zbělaly a celé jsme si je zničili. Takže od té doby jsme velmi opatrní. Například kalcit s kyselinami reaguje a může se poškodit, některé křehké zkameněliny zase nemusí dobře snášet ani namáčení. Když nevíte, co přesně jste našli, je lepší začít jen měkkým štětečkem.

A pak popsat na papírek datum, lokalitu a určení, pokud ho víme. To je u každé sbírky důležité. A roztřídit. Ty obyčejné jdou do krabice rozdělené přepážkami a ty krásné samozřejmě na výstavu.

Dobré jsou takové ty dřevěné vitrínky jako na autíčka. Malinké minerály, jako granátky a olivíny, vystavuji ve skleněných nádobkách. Konečně využití krásných „panáků“ po babičce, které už se do vitríny nehodí, protože lety ztratily kamarády ze sady…

Jak je to s etikou a pravidly? Jak dětem vysvětlujete, že příroda není staveniště, že se v chráněných zónách nekope krumpáčem do stěny a že správný hledač po sobě vždycky uklidí?

Jedna věc je, jak píšete, etika, a druhá pravidla. Před každým sběrem a hledáním si zjišťuji, co a jak.

Nelezeme do aktivních lomů, ani když někdo píše, že je tam díra v plotě a v sobotu je to v pohodě, protože tam není kamera. Hrozí úraz a veliké nepříjemnosti. Ve starých, dávno opuštěných lomech, kterými dnes vedou běžné cesty, může být procházka úplně v pořádku. Ale i tam je třeba respektovat případná omezení a nepouštět se do nestabilních stěn.

V chráněných lokalitách respektujeme místní pravidla. Třeba v národních parcích mohou platit přísná omezení pohybu mimo vyznačené cesty i sběru přírodnin. Každý chápe, že tyto klenoty české přírody musíme chránit a že zákazy mají dobré důvody.

Obecně se příroda nesmí ničit. Nepáčíme kameny ze svahů a nepodporujeme tím erozi, nepoužíváme náčiní na kopání, nešlapeme zemědělcům v zelí či obilí a podobně. Pole jsou na minerály výbornou lokalitou, ale musíme mít pořád na paměti, že někomu patří. Zimní měsíce jsou v tomto ohledu rozhodně lepší nápad. A nejbezpečnější je držet se podél cest.

Netvrdím, že jsme nikdy v životě nesebrali achát na poli. Ale mohu s čistým svědomím říct, že jsme nikdy nezpůsobili ani tu nejmenší škodu a nikdy nepřišli s nikým do konfliktu, třebaže jsme se s řadou lidí včetně ochránců přírody či zemědělců potkali.

Stačí se chovat slušně, řídit se zdravým selským rozumem a ověřit si pravidla konkrétní lokality. Největší škody působí drancovači, kteří na prodeji kamenů vydělávají a přírodu ničí. Spoléhat na toleranci však nelze. Je-li někde zákaz vstupu, nechodíme tam, je-li někde zákaz sběru, nesbíráme tam.

Vzpomínáte si na svůj vůbec první velký nález, u kterého vám to učarovalo natolik, že se z hledání polodrahokamů stala vášeň na celý život?

Ano. Hezký achát s pěknou kresbou, který jsem jako nejmenší světluška našla víte kde? V haldě kamenů navezené před nádražím, když jsme se vraceli z výše popsané hledačské skautské výpravy v okolí Kozákova.

Záviděly mi ho i starší skautky a naše vedoucí mi pak musela vyčinit, že ho nikomu nechci ani ukázat a vůbec dát z ruky. Když já se bála, že se mi zpátky do ruky už nevrátí! Mám ho dodnes. Dnešní optikou zas tak úžasný není – tehdy to však úplně stačilo.

Máte nějaký opravdu nezapomenutelný příběh, který se vám při vašich výpravách za polodrahokamy stal?

Asi ne přímo jeden. Všechny naše výpravy jsou pro mě a doufám, že i pro kluka nezapomenutelné. Je to spíše řada mikropříběhů, které si vždycky vezeme v batohu kromě špinavých triček.

Ale třeba řada nálezů vznikla, když jsme na lokalitě nebyli moc úspěšní a někdo si potřeboval odskočit. A našel mnohem lepší místo. S trochou nadsázky jsou tak některé nálezy málem počurané.

Ale ne že si zrovna tohle vyberete do titulku!

Napsala jste řadu krásných dětských knih, které jsou dnes beznadějně vyprodané. Když takhle s dětmi brázdíte českou přírodu, neuvažujete o tom, že byste tyhle své geologické zážitky a výlety sepsala do nějakého parádního tištěného průvodce pro rodiny?

Dobrý nápad! Jen vždycky bojuji s tím, jak poradit dost na to, abych skutečně pomohla někomu něco najít, ale zároveň neprozradila doslova GPS, snad vyjma veřejně známých míst.

To bych jednak naštvala komunitu a jednak by koníček trochu ztratil na poetice, kdyby na něj existoval tištěný průvodce. Takže možná ještě budu muset promyslet, jak to pojmout. Poradit, ale nezabít tu radost, když si vlastní tajné místečko najdete sami.

Kde všude mohou čtenáři sledovat vaše další hledačské výpravy a pravidelné články z terénu?

Především na mém autorském profilu na Seznam Médium, kde píšu nejen o hledání kamenů, ale i o našich dalších výletech, přírodě a nejrůznějších zajímavostech, na které narazím třeba i ve světě vědy. Nikdy nevyrážím ven s tím, že musím napsat článek. Nejdřív mě něco zaujme, vypravíme se za tím a teprve potom mě napadne, že by to mohlo zajímat i někoho dalšího.

Co byste na závěr vzkázala všem, kteří by s dětmi na takový výlet vyrazili rádi, ale vlastně netuší, kde začít? Jak má člověk udělat ten úplně první krok?

Zeptat se dítěte, jestli by ho to bavilo. Podívat se do kalendáře, co je za den a kdy bude sobota. Pak zvednout pozadí z gauče, namazat chleby, nakrájet jablíčko a zabalit čokoládu a čaj. A jít to prostě zkusit.

Tak jednoduché to je.

Čtěte také:

Míša přežila zemětřesení i džungli. Rozhovor na téma: Je těžší slézat hory, nebo vychovávat dítě?
Rozhovor s fyzioterapeutkou: Horký česnek na záda a místo sprchy kbelík. Míša vzpomíná, jak přežila léčení na kraji džungle
Jak začít podnikat při zaměstnání bez iluzí? Rozhovor na tělo (i to psí) o budování české značky

💎 Kam na kameny s dětmi? Legální lokality pro rodinný lov pokladů v ČR

Pokud přemýšlíte, kam na výlet s dětmi a chcete vyměnit nákupní centra za přírodu, nemusíte kvůli zajímavým nálezům vstupovat do nebezpečných nebo zakázaných lomů. Pro rodinné expedice se hodí veřejně přístupné cesty s kamennými navážkami, některé dávno opuštěné lomy, kterými dnes vedou turistické trasy, nebo místa, kde je sběr volně ležících zkamenělin výslovně umožněn. U potoků a polí je potřeba respektovat vlastníky, ochranu přírody a případná místní omezení. A pozor na suťoviska – i tam, kde je sběr povolený, může jít o nebezpečný terén.

1. Rýžování českých granátů: České středohoří

Kde hledat české granáty? Jednou z tradičních oblastí je okolí Třebívlic a Podsedic. Pozor však, část Českého středohoří spadá do CHKO a některé lokality mají další ochranná omezení.

Co tam najdete? Český granát (pyrop) – drobná, ale nádherně temně červená zrnka a krystalky. V naplaveninách potoků se mohou objevit i bez drahého vybavení.

Jak rýžovat granáty v potoce? Stačí obyčejné kuchyňské sítko nebo levné rýžovací síto. Při šetrném proplachování malého množství naplavenin lze objevit drobná červená zrnka, která se na slunci krásně třpytí. Předem je ale nutné ověřit, zda je sběr na zvoleném místě dovolený. Nerozrýváme břehy ani nepoškozujeme koryto.

2. Cesta do pravěku za trilobity a dalšími zkamenělinami: Barrandien (Střední Čechy)

Kde hledat zkameněliny v ČR? Pro rodiny s dětmi je výbornou volbou Houbův lom u Koněpruských jeskyní, kde je výslovně umožněn sběr ve volně ležící suti. Za trilobity lze vyrazit také do Skryjí, konkrétně na vyhrazené místo naučné stezky Po stopě trilobita v suti nad skryjským mostem.

Co najdete na výletě za zkamenělinami? V Houbově lomu například schránky ramenonožců, korály, plže, lilijice nebo části trilobitů ze spodního devonu. Ve Skryjích se hledají zkameněliny kambrických mořských živočichů, především trilobitů a dalších bezobratlých.

Jak na to? Opatrně prohlížejte a obracejte volně ležící kameny pouze tam, kde je sběr povolený. Neničte skalní stěny ani svahy. Pozor: na přírodní památce Vinice u Jinců je sběr zkamenělin zakázán i v suti. Skryjská jezírka zase nejsou volně přístupným nalezištěm, odkud by si návštěvníci mohli odnášet fosilie.

3. Podkrkonošské acháty a chalcedony: Kozákov a okolí

Kde sbírat minerály v Českém ráji? Překvapivě dobrým místem nálezů mohou být obyčejné cesty vysypané kamennou drtí z lomů nebo různé haldy a navážky podél cest a v blízkosti lomů či nádraží. Někdy se vyplatí hledat i na polích po sklizni, ale vždy s respektem k vlastníkům a bez poškozování úrody. Některé lokality leží v CHKO Český ráj a mohou pro ně platit omezení sběru.

Co tam najdete? Acháty, chalcedony, jaspisy, místy také ametysty nebo křišťály. Konkrétní nálezy závisejí na geologii daného místa a původu kamenného materiálu.

Jak na to? Pozorně si prohlížejte kameny na přístupných cestách a navážkách. Zvenku může achátová pecka vypadat jako šedivá nevzhledná hrouda, ale po rozříznutí se uvnitř ukáže nádherná kresba chalcedonu nebo dutina plná krystalků. Do nepřístupných lomů nevstupujte.

4. Kamenná moře plná olivínu: Jak a kde hledat drahé kameny v ČR? Smrčí u Semil

Kde hledat polodrahokamy? Na veřejně přístupných cestách v okolí čedičového lomu Smrčí na Semilsku, kde se vyskytuje čedičová drť s olivínem.

Co tam najdete? Olivín – krásný, světle zelený až žlutozelený minerál, který může tvořit drobná zrna i větší shluky v hornině.

Jak na to? Stačí prohlížet tmavé čedičové kameny na cestách. Zelená zrna olivínu s nimi pěkně kontrastují, zvlášť když jsou kameny po dešti mokré. Do činného lomu nevstupujte a nevstupujte ani do jiných nepřístupných nebo nestabilních částí starých lomů.

Fotografie z osobního archivu Terezy Meravé.