Říznete se do prstu při krájení chleba. Vykřiknete sprosté slovo, stáhnete ránu náplastí a za pár dní na celou nehodu zapomenete, protože se rána zacelila. Úplně sama. Vy jste pro to nemuseli nic dělat. Jak to vůbec funguje? A jak se může stát, že se tenhle dokonalý biologický stroj z ničeho nic zasekne a namísto hojení v organismu propukne obávané autoimunitní onemocnění?

Pod náplastí se odvíjí neuvěřitelná podívaná. Tisíce buněk se tam hemží jako řemeslníci na stavbě, kterým hoří termín. Svářejí lešení z fibrinu, posílají bílé krvinky jako těžkooděnce na likvidaci drzých bakterií a nakonec jakoby nic vytvoří novou, hladkou kůži. To všechno zcela autonomně, bez jediného vašeho vědomého povelu.

A buďme za to vděční. Kdybychom měli opravu jednoho malého říznutí řídit manuálně přes mozek, pravděpodobně umřeme na psychické vyčerpání už u první odřeniny.

Jenže co když se tenhle dokonalý stroj najednou zblázní?

Na nápad na tento článek mě přivedl neplánovaný výlet do Kolína. V tomto městě jsem byla poprvé a viděla jsem z něj jen nemocnici. Synek si prokousl místo mezi dolním rtem a bradou. Skrz naskrz! Neptejte se mě, jak to dokázal. Sama to nechápu. Své oblíbené sněhově bílé tričko s postavičkou Bluey měl celé zakrvácené, když mě vedl nemocniční chodbou a ve svých čtyřech letech mě statečně chlapsky podpíral, když mi nebylo zrovna do psaní. Zvládl na jedničku šití, i zevnitř pusy.

Až ve svozové sanitce, která nás závratnou rychlostí, jako by se nás chtěla konečně zbavit (jeli jsme okreskami přes 200 km/h, tak rychle jsme nejeli ani tam…), jsem si uvědomila, že se vlastně jen kousl a jiní lidé jsou na tom podstatně hůř. Vraceli jsme totiž domů i veselého chlapíka, který se před pár týdny škrábl do chodidla. A teď jel domů z nemocnice bez nohy, pod kolenem měl jen obvaz.

Jak je možné, že geneticky dokonalé samoléčebné procesy těla takhle selžou? Kde se stane ta chyba, že imunita začne pálit do vlastních řad?

Pojďme rozmotat klubko, ve kterém hraje hlavní roli náš věčně přetížený mozek! Pojďme se podívat do útrob lidského těla i naší mysli a zjistit, co se stane, když se v naší vnitřní továrně na zdraví překříží dráty.

Fascinující architektura tělesné regenerace v akci

Lidský organismus je bez nadsázky dokonalá ukázka přírodního inženýrství. Když chytíte běžnou rýmu, nepotřebujete víc než pár dní v posteli, horký čaj a čas. Vaše imunitní buňky vyrazí do boje jako cvičená armáda, vyslou do mozku signál k vzestupu tělesné teploty, aby nepřítele uvařily, a během týdne je po všem.

Dokonce i kosti, nejsilnější struktury v těle, se dokážou po zlomenině opět plně obnovit. Buňky zvané osteoklasty nejprve odklidí poškozenou tkáň a osteoblasty vystaví novou kostní hmotu, která časem dosáhne stejné pevnosti jako před úrazem. Je to fascinující důkaz toho, že naše tělo má v sobě z výroby zabudovaný dokonalý samoozdravný software.

Víte, že vaše játra se dokážou dorůst do původní velikosti i v případě, že vám z nich zbyde pouhá čtvrtina? Stačí jim na to pár týdnů. Kdybychom takhle dokázali regenerovat třeba stav bankovního účtu nebo náladu v pondělí ráno, svět by byl rájem.

Schopnost samoléčení mají některá zvířata ještě lepší

Příroda vytvořila nespočet biologických adaptací, vůči kterým je lidské tělo poměrně zranitelné a nedokonalé:

• Rypoši lysí a sloni: Zatímco lidské tělo občas podlehne mutaci buněk, rypoš lysý je k rakovině téměř imunní a sloni mají v DNA zmnožený gen p53, který poškozené buňky nekompromisně likviduje dřív, než stačí napáchat škodu.
• Želvušky (tardigrady): Tyto mikroskopické potvůrky přežijí vakuum vesmíru, třeskutý mráz, spalující žár i extrémní radiaci.
• Ptáci a netopýři: Pyšní se neuvěřitelným metabolismem uzpůsobeným k létání. Ptáci navíc vidí UV spektrum světla, které je pro naše oči zcela neviditelné.
• Lidské konstrukční chyby: Vzpřímená chůze nám přinesla věčné bolesti zad, křížení dýchací a trávicí trubice riziko zadušení a v porovnání s jinými savci máme poměrně slabý zrak i čich.

Unikátnost lidského organismu tak spočívá především v neuvěřitelné komplexitě našeho mozku a schopnosti adaptace. Pokud je ale lidské tělo takový neprůstřelný superhrdina, jak se stane, že najednou podlehne těžké chorobě?

Co je to autoimunitní onemocnění?

Představte si imunitní systém jako elitní jednotku s jasným úkolem: chránit hranice před cizími invazory (viry, bakteriemi, toxiny). Má k tomu vyvinuté neuvěřitelně přesné radary a zbraně. Jenže co když se velitelství této armády dostane pod tak silný a dlouhodobý tlak, že ztratí schopnost rozlišovat mezi nepřítelem a vlastními obyvateli?

Přesně to se děje, když vzniká autoimunitní onemocnění. Bílé krvinky (T-lymfocyty) projdou v orgánu zvaném brzlík výcvikem, při kterém by se měly naučit poznat, co je naše a co cizí. U autoimunity ale tento kontrolní mechanismus selže. Tělo si vyrobí protilátky proti vlastní štítné žláze (Hashimotova tyreoiditida), proti střevní sliznici při kontaktu s lepkem (celiakie), proti kloubům (revmatoidní artritida), nebo dokonce proti myelinovým obalům vlastních nervů (roztroušená skleróza).

Začne pálit do vlastních řad. A vy se ráno vzbudíte s neovladatelnou únavou, bolestí a pocitem, že vás vaše vlastní tělo zradilo.

Proč geny nejsou váš osud? Odpovědí je epigenetika

Možná si říkáte: „Ale u nás v rodině máme štítnou žlázu nebo ekzémy všichni, je to prostě v genech.“

A přesně tady přichází na scénu epigenetika – fascinující obor moderní biologie. Ta dokazuje, že geny nejsou tesané do kamene a samy o sobě nekontrolují náš osud. Představte si svou DNA jako obrovskou knihu receptů a epigenetiku jako záložky a zvýrazňovače. Geny sice udávají, k čemu máte sklon, ale vaše vnější prostředí – chronický stres, strava, spánek, chemie emocí a životní styl – rozhodují o tom, které geny se v těle zapnou a které zůstanou spát.

U autoimunitního onemocnění to funguje naprosto stejně. Můžete mít v těle desítky let spící gen pro celiakii nebo revma. Pokud žijete v relativním klidu, tělo ho drží pod kontrolou. Jakmile ale přijde dlouhodobý emocionální tlak, těžký rozchod nebo vyhoření v práci, epigenetické spínače se přehodí. Tělo dostane chemický signál z mozku, gen se aktivuje a imunita zčistajasna spustí autodestruktivní proces.

Výzkumy z neuroimunologie, jak psychika a stres ničí naši imunitu

Dlouhé desítky let moderní medicína oddělovala tělo od hlavy. Doktoři se dívali na orgány jako na součástky v autě – když se rozbije karburátor, vyměníme ho a jede se dál. Jenže v posledních letech zažívá obří rozmach vědní obor s krkolomným názvem psychoneuroimunologie.

A ten jasně dokazuje to, co naše babičky věděly i bez laboratorních plášťů. Tedy, že hlava a imunita jsou spojené nádoby.

Když prožíváte chronický stres (ať už kvůli hypotéce, toxickému vztahu, nebo neustálému tlaku na výkon), vaše nadledvinky pumpují do krve neustále stresový hormon kortizol a adrenalin. V praxi to znamená, že váš organismus žije v permanentním nastavení bojuj, nebo uteč.

Co se děje v těle při dlouhodobém stresu?

1. Vypnutí údržby: Když utíkáte v lese před pomyslným šavlozubým tygrem (což je pro mozek totéž jako uzávěrka v práci), tělo zastaví všechny procesy, které nejsou v danou sekundu nutné pro přežití. Zastaví trávení, utlumí regeneraci buněk a restartuje imunitu.
2. Rozpad střevní bariéry: Nadbytek stresových hormonů mění mikrobiom ve střevech a způsobuje takzvaný syndrom propustného střeva (Leaky Gut). Do krevního oběhu se začnou dostávat nedotrávené zbytky potravy a toxiny.
3. Imunitní zmatení: Imunita reaguje na tyto unikající částice neustálým zánětem. Dlouhodobý systémový zánět nakonec přetíží detektory buněk a boom – autoimunitní onemocnění je na světě.

Pozoruhodná studie z Harvardu: Vědci sledovali skupiny lidí vystavené dlouhodobému emocionálnímu traumatu. Zjistili, že lidé s neléčenýmposttraumatickým stresem nebo chronickou úzkostí mají až o 36 % vyšší riziko, že se u nich vyvine autoimunitní onemocnění, než lidé žijící v psychické rovnováze.

Psychosomatika a nepotlačené emoce jako tichý spouštěč nemocí

Pojem psychosomatika byl ještě před pár lety považovaný za nálepku pro esoteriky. Dnes je to respektovaný obor. Náš psychický stav se totiž promítá do doslova celého těla.

Když roky potlačujete vztek, neřeknete své rázné NE, pracujete čtrnáct hodin denně a snažíte se být pro všechny okolo dokonalí, vaše mysl to nakonec vzdá a předá štafetu tělu. Tělo řekne stop za vás. A udělají to přesně ty součástky, které pod vaším vnitřním tlakem prasknou jako první:

Není náhodou, že naši předkové intuitivně propojovali emoce s orgány a naše lidová rčení to odrážejí dodnes. Třeba nemůžu to strávit, leze mi to krkem… Pod dlouhodobým tlakem totiž prasknou ty součástky, které máme geneticky nejcitlivější.

• Štítná žláza: Bývá spojována s neschopností vyjádřit svůj názor, s pocity, že nemám právo mluvit, nebo že v životě věčně nesmírně spěchám.
• Kůže: Náš vnější obal a hranice. Reaguje ekzémy, akné či lupénkou ve chvíli, kdy si nepustíme lidi k tělu, nebo naopak usilujeme o přijetí a bezpečí.
• Střeva: Náš druhý mozek. Když nemůžeme vnitřně strávit svou životní situaci, toxické vztahy nebo pracovní stres, střeva se zanítí.
• Žaludek a žlučník: Když něco nebo někoho nemůžeme skousnout, leze nám to krkem, nebo v sobě dlouhodobě držíme hořkost, vztek a žluč.
• Srdce a tlak: Nevyjádřená zlost, chronický spěch, dlouhodobé napětí a pocit, že musíme neustále za něco bojovat a všechno udýchat sami.
• Plíce a dýchání: Úzkost, pocit, že nás situace či vztah dusí, nebo neschopnost se v životě volně a zhluboka nadechnout.
• Záda a krční páteř: Dlouhodobé břemeno – až příliš často si na zádech neseme obří náklad povinností. Krk zase odráží naši tvrdohlavost, neschopnost sklopit hlavu nebo pohlédnout na věci z jiného úhlu.
• Klouby a revma: Odrážejí vnitřní rigiditu, tvrdost k sobě samému, neschopnost ohnout se a přijmout změnu.

To neznamená, že si za svou nemoc můžete sami a máte mít výčitky svědomí! Znamená to však obrovskou naději. Tedy že pokud dokázala psychika přispět ke vzniku nemoci, dokáže stejně silně pomoci i při jejím hojení!

Drobné praktické cvičení pro uvolnění těla

Kdykoli cítíte, že ve vás vře vztek nebo úzkost, nepotlačujte tyto negativní pocity za maskou škrobeného úsměvu věčně. Emoce je čistá chemie a energie. Vyberte si bezpečné místo, zhluboka prodýchejte břicho, vytřeste napětí z rukou i nohou nebo se z toho vypište na papír a ten pak spalte. Nedovolte emoci, aby se usadila ve vašich kloubech nebo štítné žláze.

Jak znovu nastartovat přirozené samoléčebné procesy těla?

Pokud už ve vašem těle řádí autoimunitní onemocnění nebo vás trápí vleklé zdravotní potíže, nezoufejte. Lidský organismus je neskutečně plastický a nikdy nepřestává toužit po rovnováze (homeostáze). Potřebuje k tomu od vás jen vytvořit ty správné podmínky.

Jak přejít z režimu přežití do režimu hojení?

1. Zpomalte vlny v mozku a vypněte kortizol

Aby mohly samoléčebné procesy těla vůbec pracovat, musíte přepnout ze sympatického nervového systému (boj) na parasympatický (odpočinek a trávení).

• Zapojte hluboké dýchání do břicha (prodloužený výdech aktivuje bludný nerv – vagus).
• Využijte sílu zvuku. Poslech relaxační hudby prokazatelně snižuje hladinu kortizolu v krvi a uvádí tělo do stavu hluboké regenerace.

2. Doplňte palivo pro váš střevní mikrobiom

Až 70 % imunitního systému sídlí ve střevech. Vyřaďte průmyslově zpracované potraviny, přemíru cukru a alkohol. Přidejte kvalitní vlákninu, kvašenou zeleninu (kimči, kysané zelí) a zdravé tuky (omega-3 mastné kyseliny), které působí v těle jako přírodní protizánětlivý hasicí přístroj.

3. Dopřejte tělu pauzu na generální úklid

Když neustále od rána do noci něco zobáme, trávicí systém jede na plný výkon a tělo nemá energii na opravy. Jakmile ale dopřejete tělu pauzu bez jídla (ideálně 12 až 14 hodin přes noc od večeře do snídaně), spustí se proces zvaný autofágie.

Za objevení tohoto mechanismu dostal biolog Jošinori Ósumi (大隅 良典) v roce 2016 Nobelovu cenu za lékařství. Vaše buňky v tu chvíli začnou doslova požírat a recyklovat svůj vlastní poškozený odpad, patogeny a zbloudilé bílkoviny. Je to ta nejlevnější a nejúčinnější detoxikace na světě, která pomáhá restartovat zmatenou imunitu.

4. Rozhýbejte lymfu – bez pohybu odpad neodteče

Zatímco krev v těle pumpuje srdce, lymfatický systém (který odvádí toxiny a zánětlivé zplodiny) žádnou vlastní pumpu nemá. Lymfa se hýbe pouze tehdy, když pracují vaše svaly. Nemusíte podávat olympijské výkony. Procházka na čerstvém vzduchu funguje jako mechanický píst, který propláchne tkáně a pomůže imunitním buňkám dostat se přesně tam, kde je tělo potřebuje.

5. Naučte se odpočívat bez výčitek

Proces hojení vyžaduje obrovské množství energie. Když vám tělo signalizuje únavu, nezatlačujte ji dalším šálkem kávy. Spánek je doba, kdy mozek vyplavuje toxiny a imunita dělá generální úklid. Pokud spíte méně než 7 hodin denně, vaše samoléčebné procesy těla fungují sotva na půl plynu.

6. Nastavte si v životě zdravé hranice

Nejlepší protizánětlivá pilulka je umění říct NE. Říct ne přesčasům v práci, říct ne toxickým lidem a říct ne vlastnímu perfekcionismu. Když přestanete bojovat se světem i sami se sebou, vaše imunita přestane mít důvod bojovat s vaším vlastním tělem.

Důvěřujte inteligenci vlastního organismu a dejte mu čas

Žijeme v době okamžitých řešení. Chceme pilulku na bolest, která zabere do deseti minut, a krém, který vymaže vrásky do rána. Jenže samoléčebné procesy těla si jedou podle svých vlastních hodin. Hojení není přímá čára, ale cesta plná odboček.

Pokud vás trápí autoimunitní onemocnění nebo se cítíte dlouhodobě pod psa, zkuste se na své tělo přestat zlobit. Není to váš nepřítel, který vás chce zničit. Je to spíše zoufalý přítel, který vám skrz symptomy hlasitě křičí: „Prosím, zpomal! Změň něco, už to takhle dál nezvládám!“

Zapojte rozum, spolupracujte s odbornými lékaři, pečujte o svou stravu, ale především – zjemněte k sobě. Přestaňte si do hlavy pouštět neustálý stres a dovolte svému organismu dělat to, pro co byl stvořen – hojit se, regenerovat a žít v plné síle. Vaše tělo je zázrak. Stačí mu jen přestat házet kostky od lega pod nohy!

Tip Titulní stránky: Chcete jít do hloubky a podpořit tělo v hojení?

Pokud vás téma samoléčby, epigenetiky a psychosomatiky zaujalo, připravili jsme pro vás výběr ověřené literatury a pomocníků, kteří pomáhají tělu přepnout z režimu stresu do režimu regenerace.

Doporučená četba

• Jan Vojáček: Umění být zdráv – Uznávaný český lékař funkční medicíny vysvětluje, jak chronický stres, potlačené emoce a toxické prostředí spouštějí autoimunitní i chronická onemocnění a jak z toho ven.
• Blanka Gololobovová: Epigenetika – Chytrý průvodce pro každý den – Srozumitelná kniha o tom, jak stravou, spánkem a pohybem prakticky ovlivňovat vypínání a zapínání vlastních genů.

Doplňky pro zklidnění zánětu a regeneraci

• Kvalitní Omega-3 & širokospektrální probiotika: Zásadní dvojka pro zklidnění chronického zánětu a zacelení syndromu propustného střeva (Leaky Gut).
• Ashwagandha nebo Rhodiola (adaptogeny): Přírodní bylinní pomocníci, kteří pomáhají tělu přirozeně snižovat hladinu kortizolu a lépe zvládat emocionální zátěž.
• Hořčík (Magnesium Bisglycinát): Vysoce vstřebatelná forma hořčíku, která uvolňuje svalové napětí, zklidňuje nervovou soustavu a připravuje tělo na hluboký, regenerační spánek.

Upozornění: Doplňky stravy nejsou náhradou pestré stravy. Nepřekračujte doporučené dávkování.

A jak jste na tom se svým tělem vy?

Posloucháte varovné signály svého organismu včas, nebo většinou zabrzdíte až ve chvíli, kdy vás do postele pošle horečka či zánět? Napište nám své zkušenosti do komentářů a podělte se o článek s někým, kdo si zrovna potřebuje odpočinout!

Čtěte také:

Jak mít energii na rozdávání, i když vaše tělo vydává zvuky jako starý nábytek

Smartphone: Dobrý sluha, psychopatický pán. Nenechte se ovládat!

Přepadla vás jarní únava? Jak neusnout u pohádky dřív než děti?