V pátek 17. července 2026 v ranních hodinách Pražským řidičům i chodcům zatrnulo. Zničehonic se totiž zřítila jedna z nejslavnějších soch na Barrandovském mostě – šestimetrové betonové monstrum zvané Rovnováha. Jak je možné, že šestitunový kolos spadl přímo na cyklostezku? A jaká bizarní tajemství, městské legendy i architektonické záhady nejvytíženější most v Česku a jeho betonové plastiky vlastně ukrývají? Sochy na Barrandovském mostě stále budí vášně, i když se už jedna z nich poroučila k zemi.

Když sochy na Barrandovském mostě ztrácejí rovnováhu

Projíždíte na kole po branické cyklostezce, v hlavě si skládáte seznam na nákup a najednou rána jak z děla. O pár metrů dál se k zemi poroučí masivní betonový kolos. Scéna jako z amerického akčního filmu se stala mrazivou realitou přímo pod nejrušnější dopravní tepnou v republice.

Právě tam totiž své 35leté působení nedobrovolně ukončila známá betonová plastika zvaná Rovnováha. Místní jí ale odjakživa přezdívají spíše Červ dobyvatel.

Konstrukce to zkrátka neustála a poroučela se k zemi. To obrovské štěstí v celé situaci je, že pod ní v tu sekundu zrovna nikdo nešel ani nejel. To by mu nepomohla ani kvalitní helma. Místo černé kroniky tak zbyly jen vyplašené reakce okolí, pořádný nános prachu a okamžitá lavina otázek.

Jak je možné, že socha zničehonic spadla? A jaké neuvěřitelné mýty a záhady sochy na Barrandovském mostě vlastně odjakživa obestírají?

Krmítko pro slony i bazének pro hrocha aneb Bizár na druhém břehu

Barrandovský most (původně most Antonína Zápotockého) byl uveden do provozu v 80. letech jako výkladní skříň československého brutalismu. A architektura té doby věděla, že k masivnímu betonu patří stejně masivní umění. Proto vznikly unikátní sochy na Barrandovském mostě, ze kterých byli lidé od prvního dne zmatení i fascinovaní zároveň.

Zatímco na pravém (branickém) břehu stával padlý Červ dobyvatel, na levém břehu Vltavy pod Hlubočepy ční do výšky další dvě ikonické plastiky. Obě vypadají stejně a slouží k zastřešení schodiště u Barrandovského mostu. Řidiči na výpadovce i místní tyto dva betonové monumenty už po generace familiárně přezdívají:

• Krmítko pro slony (pokud má slon opodál hlad)
• Hroší lázně (pro případ, že by se africký tlouštík chtěl svlažit u silnice)
• Obří popelník (pro obry z pražských pověstí)

Tyhle masivní mísy vážící desítky tun drží na svých místech jako přibité. Jejich zvlněný protějšek z pravého břehu ale tolik štěstí neměl…

Dva břehy, tři prazvláštní obří sochy

Betonové dominanty na protilehlých březích Vltavy nejsou náhodným výkřikem tehdejší architektury. Výtvarné dotvoření celého mostního komplexu dostal na starosti uznávaný akademický sochař Josef Klimeš, autor monumentálních děl a držitel ocenění z legendární Světové výstavy Expo 58 v Bruselu.

Klimeš úzce spolupracoval s hlavním architektem mostu Karelem Filsakem. Jejich cílem bylo rozbít chladnou monstróznost dopravní tepny a dodal šedým masivům betonu umělecký rytmus. Zatímco na pravém břehu vytvořil dynamicky zvlněnou Rovnováhu, na levém břehu se do krajiny zasadily dvě statické a těžké nádoby zastřešující schodiště. U nich ale autorství Klimeše není ověřené.

„Architekti mi říkali, že nejtěžší u toho mostu je, aby unesl sám sebe. Ať po něm jede cokoliv – tanky, náklaďáky, to je bezvýznamný, poněvadž hmota toho mostu je tak mohutná, že je nutný, aby se ty oblouky samy unesly. Takže já jsem měl dojem, že je to taková rovnováha hmoty – zátěž a ta klenba, která to drží. A Rovnováha jsem to nazval, až když už to bylo hotový. V principu ale jde o jakousi rovnováhu, je to vyklenutý, zapuštěný do pilířů a tím je to samonosný,“ vyprávěl autor Rovnováhy Josef Klimeš.

Jaké konspirace se o sochách a Barrandovském mostě vyprávějí?

Kde je hodně masivního betonu, divných tvarů a zamčených plechových dveří, tam přirozeně vznikají městské legendy. A sochy na Barrandovském mostě i most samotný jich mají na rozdávání!

1. Tajné tunely a kryty v útrobách mostu

Dlouhá léta kolovala mezi Pražany městská legenda, že masivní betonový kolos skrývá tajné protiletecké kryty civilní obrany, vojenské prostory a tajné tunely vedoucí z podchodů kilometry daleko do pražského podzemí. Atmosféra studené války a brutalistický vzhled stavby k tomu přímo vybízely.

Jaká je realita? Z vojenského hlediska by stavět kryt do mostu byl nesmysl – mosty jsou ve válce prvním terčem. Most je ale uvnitř doopravdy dutý! Skrývá v sobě obří, několikapatrové podzemní komory a revizní chodby pro kotvení kabelů i inženýrské sítě. Prostory jsou tak obrovské, že v nich dělníci chodí zcela vzpřímeně a ulička uvnitř připomíná temné katakomby. Fámu živily právě zamčené kovové dveře v podchodech.

2. Urbexový mýtus: Tajný vchod do Krtince

V komunitě průzkumníků opuštěných prostor (urbexerů) se léta tradovalo, že masivní podstavec pod Červem dobyvatelem ukrývá utajenou šachtu přezdívanou Krtinec. Tudy se prý dalo s lezeckým vybavením slanit nepozorovaně do nitra stavby a dojít chodbami pod dnem Vltavy až na druhý břeh.

Jaká je realita? Podstavec byl masivní blok betonu a žádný tajný průlez přímo v tělese umělecké plastiky nikdy neexistoval.

3. Akustické zrcadlo z doby studené války

Zvláštní, prohnutý miskovitý tvar Vany pro slony nedával mnohým spát. Vznikla teorie, že betonový kolos má utajenou vojenskou funkci – mělo jít o maskované akustické zrcadlo (pasivní odposlechový lokátor), které mělo odrážet a monitorovat nízkofrekvenční zvuky z údolí Vltavy, případně o rušící štít proti západním signálům.

Jaká je realita? Podle oficiálních zdrojů je tvar je čistě estetickým vyjádřením brutalistické architektury Karla Filsaka a sochaře Josefa Klimeše.

4. Okultismus, rituální misky a kletba

Na internetových diskuzích se objevila i bizarní konspirace dávající tvar plastik do souvislosti s okultismem. Dvě protilehlé sochy měly představovat rohy pohanského božstva nebo rituální misky na obětní krev pražského podsvětí. Když se Rovnováha zřítila, někteří konspirátoři to okamžitě označovali za zlomení kletby, nebo naopak za zlé znamení pro celou Prahu.

Jaká je realita? Architektura je sice temná a syrová, ale motivace autorů byla ryze umělecká. Namísto původně plánované gigantické politické sochy prezidenta Zápotockého prosadili do krajiny raději nadčasová abstraktní díla.

5. Horolezecký prvovýstup a sprejerská výzva

Sochy i okolní zdi mostu se staly neoficiální ikonou českého industriálního alpinismu. V roce 1995 čtveřice českých horolezců přeskočila ze zábradlí mostu přímo na plošinu Červa dobyvatele, zatloukla do betonu dva nýty a zapsala si oficiální prvovýstup na vrchol! O osm let později, v březnu 2003, zdolala jiná trojice lezců strmé stěny protější Hroší lázně. Podchody u Hlubočep navíc po desetiletí fungují jako nejslavnější legální graffiti zóna v Praze.

6. Mýtus o počítačovém ďáblu ZáKoSu

O Barrandovském mostě se za komunismu vyprávělo, že jeho šikmý tvar nebyl navržen lidmi, ale že ho spočítal tajný armádní superpočítač, protože lidský mozek by tak složitou statiku nezvládl.

A je to zčásti pravda! Barrandovský most byl prvním pražským mostem v historii, při jehož projektování byly použity sálové počítače a první programovatelné kalkulačky. Výpočet šikmého tvaru byl v roce 1978 tak složitý, že inženýři museli postavit i zmenšený fyzický plastbetonový model v měřítku 1:30 a osadit ho stovkami senzorů.

A co legendární ZáKoS? Nebyl to žádný superpočítač ani démon, ale zkratka pro ZÁkladní KOmunikační Systém – velkorysý a z dnešního pohledu kontroverzní socialistický plán rozvoje pražské silniční sítě.

Proč spadla socha Rovnováha na Barrandovském mostě ve skutečnosti?

I když jsou konspirační teorie o prokletí mrazivě tajemné, realita je o něco přímočařejší (a poučnější pro všechny stavitele).

Za pádem sochy nestojí duchové ani tajné tunely, ale nemilosrdná fyzika a koroze. Padesát let staré technické postupy, zatékání srážkové vody, mráz a sůl ze zimního posypu cest udělaly své. Ocelové armatury uvnitř betonové nohy po 35 letech jednoduše prorezly a beton se rozpadl na prach.

Sám magistrát přiznal, že demolici a opravu plánoval, ale příroda a zub času byly zkrátka rychlejší.

Co bude se sochami na Barrandovském mostě dál?

Pád Červa dobyvatele rozvířil debatu o tom, v jakém stavu vlastně český brutalismus je. Město už přislíbilo, že ikonická socha na Barrandovském mostě nezmizí navždy. Na jejím místě by měla vzniknout věrná replika z moderního, odolného betonu, který snad vydrží déle než ten socialistický.

„Plastika Rovnováha je nedílnou součástí Barrandovského mostu i paměti mnoha Pražanů. Naším cílem je zachovat toto významné dílo pro další generace v podobě, která bude co nejvěrněji respektovat původní záměr autora. Jsem rád, že se nám podařilo najít řešení, které umožní vznik kvalitní repliky podle původního výtvarného návrhu Josefa Klimeše,“ uvedl Bohuslav Svoboda, primátor hl. m. Prahy.

Proti tomuto záměru se ale na sítích zvedla další vlna nevole. „Když už to spadlo,tak spadlo. Život jde dál. Těch 13 milionů by jistě našlo lepší využití, než zrovna repliku. Třeba vysadit spoustu stromů, zeleně… opravit chodníky, taky klimatizace do škol… Určitě by se hodily i jinde. Myslím, že by o tom, zda znovu tohle postavit, měli rozhodnout obyvatele Prahy sami. Jsou to peníze nás všech,“ psala Šárka P. do komentářů na FB pod příspěvek Praha.eu.

Až budete příště stát v nekonečné koloně na Barrandově, podívejte se z okénka. Tyhle betonové monolity, ze kterých jeden z nich bude už novou replikou, možná na první pohled nevypadají jako klasická krása, ale vyprávějí fascinující příběh jedné éry, lidské tvořivosti a neustálého souboje s časem.

Čtěte také:

5 magických míst v ČR, kde dobijete baterky a děti se (snad) neztratí

Urbex pro začátečníky: Navštivte 3 děsivá místa v ČR

Centrum Nová Palmovka: Místo radnice kulisa pro postapo horor

Jak se sochy na Barrandovském mostě líbí vám?

Považujete je za historický unikát, nebo za nevzhledná betonová monstra? A jaké přezdívce pro sochy na Barrandovském mostě dáváte přednost vy? Napište nám do komentářů!

Zdroj náhledového obrázku: Wikimedia Commons, Autor: ŠJů. Upraveno pomocí ChatGPT.