Okolí vás chválí, ale hlásek v hlavě vám našeptává, že si úspěch nezasloužíte? Možná i vás po čtyřicítce dostihl syndrom podvodníka. Jak překonat pocit, že v nové práci brzy přijdou na to, že vlastně nic neumíte? V tomto článku vám poradíme, jak se efektivně zbavit strachu ze selhání, posílit nízké sebevědomí v práci a proč kariérní změna po 40 tyto pocity tak ráda probouzí.

Vítejte u finálního dílu našeho kariérního seriálu! Pokud jste úspěšně přežili rozhodování, co se životem, překopali životopis a zvládli pohovory bez toho, aniž byste personalistovi omylem poslali recept na svíčkovou, gratuluji. Teď sedíte v nové kanceláři a místo euforie se dostavil pocit, že každou vteřinu musí do dveří vtrhnout zásahová jednotka a zatknout vás za neoprávněné pobírání dospělého platu.

Okolí vás chválí, oceňuje pracovní nasazení a říká, že jste pro ně inspirace, ale vy místo odpovědi „děkuji“ přemýšlíte, zda se dá na LinkedInu sehnat falešný pas? Pokud ano, tak vás dostihl imposter syndrom neboli syndrom podvodníka, kdy máte pocit, že jste někde, kam nepatříte, kam jste se vlastně dostali omylem. A ONI na to určitě brzo přijdou!

Právě o něm mluví ve svém nejnovějším videu i youtuber David Drobík, který se prý ze syndromu podvodníka oklepal až po několika měsících po získání vysněné práce: „Říkal jsem si, to musela být nějaká chyba, to není možný, proč vybrali zrovna mě? Z tolika lidí, z tolika možností… To musí být nějaký omyl, nějaká chyba. Já sem nepatřím, nevím, co tady dělám, tuhle práci jsem v podstatě nikdy nedělal.“

Pojďme se podívat, jak se projevuje syndrom podvodníka v práci, proč na vás s oblibou útočí právě při kariérní změně po 40 a jak se zbavit strachu ze selhání, abyste si nový začátek konečně užili s nohama nahoře a bez žaludečních vředů.

Co je to syndrom podvodníka a jak se projevuje v práci?

Ačkoli možná o tomto pojmu slyšíte poprvé, nejste v tom sami. Pokud máte pocit, že všichni kolem vás mají doktorát z jaderné fyziky a vy jste se do firmy vloudili jen díky chybě v Matrixu, vězte, že jde o masovou záležitost.

Tento psychický stav poprvé odborně popsaly teprve v roce 1978 psycholožky Pauline R. Clance a Suzanne A. Imes. Nejde o to, že byste byli neschopní. Jde o to, že váš mozek hraje velmi nefér hru. V odborných kruzích se tento fenomén definuje naprosto přesně.

„Imposter syndrom představuje dlouhodobé selhávání ve vnitřním přijetí vlastních úspěchů. Jde o myšlenkový vzorec, při kterém člověk připisuje své profesní či osobní úspěchy vnějším faktorům – štěstí, náhodě, chybě v hodnocení druhých nebo schopnosti ostatní oklamat. Místo toho, aby je přijal jako důsledek vlastních kompetencí,“ vysvětluje pro iDNES.cz psycholog a psychoterapeut Pavel Pařízek.

Pokud tedy po každém dobře odevzdaném projektu polohlasně mumláte, že „to byla jenom náhoda a šéf měl zrovna dobrou náladu“, provádíte učebnicové zlehčování úspěchů. A váš vnitřní kritik právě vyhrál další kolo.

Kariérní změna po 40: Proč imposter syndrom útočí právě teď?

Čtyřicítka je magický věk. Máte vrásky smíchu, spoustu zkušeností, ale když se rozhodnete pro kariérní restart, ocitnete se najednou na startovní čáře s lidmi, kteří se narodili v době, kdy vy už jste měli první daňové přiznání.

Právě strach z nové práce po čtyřicítce spolehlivě probouzí ty nejhorší démony nízkého sebevědomí v práci. Najednou máte pocit, že:

• Vaše dvacetiletá praxe v jiném oboru nikoho nezajímá.
• Pětadvacetiletý teamleader mluví jazykem, kterému nerozumíte (co je to proboha fajnovat tasky?!).
• Pokud nezačnete okamžitě pracovat 16 hodin denně, všichni zjistí, že jste… prostě podvodník.

P. S. Když o polovinu mladší kolega řekne: „Hele, já si jen dofajnuju ty tasky v Asaně a jdu na oběd,“ v překladu to znamená: „Odškrtám si splněné úkoly v plánovači a můžeme jít.“

Tento chronický strach z odhalení má ale drsné následky. Jak upozorňuje psycholog Pavel Pařízek: „Imposter syndrom může být pro vyhoření rizikovým faktorem. Chronická potřeba dokazovat si hodnotu, přehnaná pracovní zátěž ze strachu z odhalení a neschopnost přijímat úspěchy, vytvářejí podmínky pro vyčerpání.“

Místo zářivé nové kariéry si tak snadno můžete vykoledovat syndrom vyhoření, úzkosti nebo solidní deprese. A to za ten pocit falešné skromnosti opravdu nestojí.

Dunning-Krugerův efekt: Proč ti nejschopnější pochybují nejvíce?

Teď vám prozradím jedno obrovské tajemství psychologie, které vám okamžitě zvedne náladu. Existuje věc, které se říká Dunning-Krugerův efekt. V praxi to znamená, že čím je člověk hloupější a neschopnější, tím větší má sebevědomí, protože nemá dostatek rozumu na to, aby pochopil, co všechno neví.

Naopak vysoce inteligentní, schopní a svědomití lidé mají tendenci o sobě neustále pochybovat, protože vidí, jak je daný obor široký.

Zjednodušeně řečeno: Pokud máte strach ze selhání a trápí vás myšlenka, jestli na tu práci máte, je to nezvratný důkaz toho, že na ni máte. Skuteční podvodníci totiž žádným syndromem podvodníka netrpí – ti jsou se sebou naprosto spokojení a v klidu šéfují nadnárodním korporacím!

Typické příznaky, jak se projevuje syndrom podvodníka

Abyste věděli, s čím vlastně bojujete, pojďme si zaškrtat políčka v tomto malém diagnostickém okénku:

Trpíte syndromem podvodníka, pokud:

• Pochybnosti o sobě a svých dovednostech, nízké sebevědomí: Máte pocit, že vaše znalosti končí u vaření instantní polévky.
• Strach z odhalení: Podvědomě se obáváte, že se na „vaši lež“ přijde. Před každou poradou se potíte s představou, že ředitel ukáže prstem a zakřičí: „Ááá, tady Věra vůbec netuší, co je to pivotování!“
• Perfekcionismus: Máte potřeba mít vše dokonalé, ale stejně nejste nikdy spokojeni s výsledkem. Prezentaci předěláváte i ve tři ráno kvůli odstínu modré na slajdu číslo 42.
• Prokrastinace střídaná přehnanou péčí: Buď úkoly odkládáte na co nejpozdější dobu ze strachu, že selžete, nebo jim naopak věnujete tolik energie, že zapomínáte jíst, spát a žít.

Jak překonat syndrom podvodníka? Praktické tipy, jak zkrotit vnitřního kritika

Dobrá zpráva je, že na všem se dá pracovat a z tohoto mentálního vězení se dá utéct. Jak z toho ven svépomocí?

• Založte si deník úspěchů: Napište si černé na bílém všechno, co se vám povedlo. A nemusí to být cár papíru utržený z bloku u pokladny – pořiďte si na to nějaký krásný zápisník (třeba stylový Moleskine), ze kterého budete mít radost už jen když ho otevřete. Až vás příště přepadne pocit, že nic neumíte v práci, otevřete ho a přečtěte si ho. Fakta nelžou, vaše úzkost ano.
• Normalizujte chyby: I ti nejlepší dělají chyby. Svět se nezhroutí, když se vám nepovede jeden e-mail. Jak s nadsázkou říkám – pokud nejste kardiochirurg, vaše chyba pravděpodobně nikoho nezabije.
• Naučte se přijímat pochvalu: Až vám příště šéf řekne „skvělá práce“, polkněte to automatické „to nic nebylo“ a nahraďte ho prostým: „Děkuji, to mě těší.“ Tečka. Žádné výmluvy na štěstí nebo přehazování zásluh na kolegy, kteří šli vlastně jen okolo.
• Rozhýbejte to: Na zlepšení psychické odolnosti skvěle funguje pohyb. Dejte si delší procházku, vyvětrejte hlavu a uvidíte, že se myšlenky srovnají samy.

🆘 První pomoc, když vás přepadne paralyzující strach, že na to nemáte

Pokud sedíte na záchodě v novém zaměstnání, srdce vám buší až v krku a máte pocit, že syndrom podvodníka v práci nad vámi definitivně vyhrál, aplikujte tento krizový plán:

1. Vydýchejte se a uvařte si čaj: Nádech na 4 vteřiny, zadržet na 4, výdech na 4. A hned potom si skočte do kuchyňky uvařit pořádný uklidňující bylinkový čaj – skvělý je třeba porcovaný čaj Klidné nervy od DrPopov.cz. Ta chvíle, kdy koukáte do hrnku, vám pomůže přepnout hlavu z módu katastrofy do klidu.
2. Svěřte se: Najděte si spřízněnou duši (kolegu, partnera, kamarádku). Sdílení těchto pocitů často pomáhá uvědomit si, že jde o běžný fenomén, což snižuje pocit izolace. Zjistíte, že polovina kanclíku prožívá to samé.
3. Vzdělávejte se v detailech: Pokud cítíte nejistotu, investujte čas do rozvoje. Na trhu najdete skvělé psychologické knížky o tom, jak zkrotit vnitřního kritika a jak pracovat se zdravým sebevědomím. Znalosti vám dají jistotu. Čtěte třeba Jak si zbytečně nekomplikovat život od Rafaela Santandreu nebo Nastavení mysli od Carol Dweckové.
4. Uvědomte si realitu: Personalisté nejsou hloupí. Pokud byste na tu práci neměli, nevybrali by si vás. Přece si nemyslíte, že jste tak geniální podvodník, že jste obelstili celé náborové oddělení?

Čištění hlavy: Na co nezapomenout?

Kariérní restart po 40 není sprint, ale maraton. Je naprosto normální, že se občas cítíte ztracení. Důležité je nenechat ten ustrašený hlásek v hlavě, aby převzal řízení vašeho života.

Co vám říká syndrom podvodníka	Co je reálná pravda	Jak reagovat
„Měl jsi jenom štěstí.“	Štěstí přeje připraveným, stály za tím tvé schopnosti.	„Děkuji, stálo mě to hodně úsilí.“
„Všichni ostatní jsou chytřejší.“	Ostatní jen lépe maskují svou vlastní nejistotu.	Zeptejte se na radu, nikdo neví všechno.
„Když uděláš chybu, vyhodí tě.“	Chyba je proces učení, dělají je všichni.	Opravit chybu a jít dál.

Svépomoc má však své limity. Pokud syndrom podvodníka výrazně zasahuje do kvality života, způsobuje vyčerpání nebo přetrvává, je na místě vyhledat odbornou pomoc a probrat to s terapeutem. Není to ostuda, je to odvaha postavit se za své vlastní štěstí.

Přejeme vám hodně úspěchů v nové kariéře. A nezapomeňte – za své úspěchy se nemusíte stydět! Místo pochybností si raději otevřete dobré víno na oslavu. Skvělé kousky, které vás nezklamou, najdete třeba na OceněnáVína.cz. Zasloužíte si ho. Na váš nový začátek! 🥂