Představte si nedělní oběd. Vzduchem voní svíčková, babička nese knedlíky a místo „Ahoj, jak se máš?“ vypálí na vašeho prvňáčka tu osudovou otázku: „Tak co, Honzíku, už jsi dostal nějakou jedničku? Doufám, že nenosíš dvojky, to bychom tě nemohli pochválit…“

A je to tady. Rodinná pohoda v tahu, dítě smutné a vy uvažujete, jestli se ty oschlé knedlíky nedají použít jako zbraň. Máme pro vás ale dobrou zprávu: od září 2026 by se inkvizice, tedy známkování u prvňáčků, aspoň zatím u nich, měla stát historií.

Jde ti čeština? Tak se uč matiku!

Známkování nás totiž všechny tak trochu škatulkuje. Funguje to jako podivný filtr – když vašemu dítěti jde čeština, paní učitelka i babička nad tím mávnou rukou, protože je to „v normě“, a hned se vrhnou na to, že mu nejde kotoul. Místo abychom hýčkali malého Shakespeara, trápíme ho na žíněnce, dokud z toho nemá trauma. Talent zapadá prachem, zatímco se snažíme opravit to, co příroda prostě naprogramovala jinak.

Jak zjistil výzkumník John Hattie, pro skutečný rozvoj není důležité číslo, ale to, jestli dítě ví, jak se zlepšit. Jednička v žákovské mu neřekne nic. Slovní pochvala za to, že už se mu nepletou písmenka „b“ a „d“, mu naopak pozvedne sebevědomí. A pak určitě zvládne levou zadní i ten kotoul!

Známkování ve školách podle nálady učitele?

Buďme k sobě upřímné – známka je někdy víc vizitkou sympatií než vědomostí. Stačí, aby měl učitel špatný den nebo aby váš potomek zrovna „koukal do blba“, a hned je z toho trojka jako vyšitá. Za úkol, který sežral pes, přistane pětka do žákovské rychlostí blesku. Ale že se dítě o hodině hlásilo jako zběsilé a všechno vědělo? Za to se jednička obvykle nedává.

Alfie Kohn ve své knize Punished by Rewards (Potrestáni odměnou) varuje, že tenhle systém odměn a trestů zabíjí v dětech přirozenou zvědavost. Učí se pro čárku v systému, ne pro radost z toho, že něco umí.

Žádný šok, ale úleva?

Od školního roku 2026/2027 nás čeká postupný náběh. Nejdřív si oddychnou prvňáčci, další rok druháčci a v roce 2028 se ke svobodě bez čísel dopracují i jako třeťáci (ano, stále ti původní prvňáci, ke kterým se postupně přidávají i mladší kamarádi). A to je férové. Slovní hodnocení má totiž mnohem vyšší výpovědní hodnotu. Říká nám, kdo naše dítě skutečně je, v čem září a kde potřebuje naši pomocnou ruku.

Nicméně, někdo by mohl namítnout, že bez známek nebudou mít učitelé na děti „bič“. Ale ruku na srdce – není to právě úkolem školy, najít cestu, jak děti nadchnout? Pokud dítě látku nechápe, možná mu ji jen nikdo neprodal dostatečně zajímavě.

Kdy se z vize stane zákon?

Možná si říkáte, jestli to není jen takové to předvolební „slibem nezarmoutíš“. Aktuálně je ale proces v plném proudu. Ministerstvo školství (MŠMT) pod vedením Mikuláše Beka připravilo novelu školského zákona, která povinné slovní hodnocení pro 1. až 3. třídy ukotvuje. Tato změna je součástí strategického dokumentu Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.

V tuto chvíli novela prochází legislativním kolečkem – od meziresortního připomínkového řízení až po schvalování ve vládě a Parlamentu. Cílem je, aby byl legislativní proces dokončen s dostatečným předstihem, aby se školy i my, rodiče, stihli na „dobu bezznámkovou“ v roce 2026 připravit. Jak potvrzují oficiální dokumenty MŠMT, nejde o zrušení hodnocení jako takového, ale o jeho transformaci na modernější, popisnou formu.

Takže, milé čtenářky, těšíte se na nový školní rok 2026/2027, kdy babičce u nedělního oběda oznámíte, že se vás známky netýkají? Nebo máte strach, že bez známkování ztratíte přehled o úrovni vzdělání svého dítěte? Dejte mi vědět v komentářích!

Přečtěte si více:

Educational Psychology (2018): Slovní hodnocení zvyšuje sebedůvěru žáků. Zdroj zde.

Deci a Ryan (1999): Vnější motivace (známky) ničí vnitřní chuť k učení. Zdroj zde.