Máte pocit, že se z vašeho bytu nenápadně stává sklad náhradních dílů pro život někoho úplně jiného? Přetékající skříně, staré kabely od telefonů, co už deset let neexistují, a pocit viny při každém pohledu na neotevřenou krabici… Jak se zbavit nepotřebných věcí, zkrotit japonskou filozofii a konečně zjistit, jak se donutit k úklidu bez toho, abyste nad vyhozeným tričkem z roku 2008 museli brečet?

Určitě ten stav znáte. Vymyslíte ďábelský plán, že tuto sobotu konečně nastane ten historický moment. A opravdu se do toho pustíte! Vstanete v osm ráno s odhodláním generálního ředitele zeměkoule, vytáhnete ze skříně první hromadu oblečení, chvíli nad ní stojíte a v deset dopoledne ležíte na gauči zavaleni nostalgií, prohlížíte si maturitní šerpu a říkáte si: „To přece ještě nevyhodím, co kdybych v šedesáti pořádala večírek v retro stylu?“

A je po úklidu. Výsledkem je zkažená sobota, moc věcí doma, dokonce najednou ještě víc než předtím, protože všechno máte na hromadách a ne zastrkané v úložných prostorech, a nálada pod bodem mrazu.

Pokud si v duchu zoufale opakujete „já jednoduše neumím vyhazovat věci, co kdyby se to hodilo?“, vězte, že nejste neschopní. Jen jste na to doposud šli agresivní metodou, která vám zkrátka nevyhovuje.

Proč je tak těžké začít a jak se naučit vyhazovat věci?

Náš mozek je od přírody tak trochu křeček. Pro naše předky znamenalo shromažďování zásob přežití. Historicky je to pochopitelné – generace našich rodičů a prarodičů žila v nedostatku a vyhazování se rovnalo hříchu. Vždyť ještě před 40 lety se vše těžce shánělo a nebylo na výběr. Chcete dlaždičky do koupelny? Tak tady máme tenhle jeden druh. Berte, nebo ne. Jenže dnes žijeme v nadbytku a tento přežitý reflex nám komplikuje život.

Když dnes vidíme starý mixér, který jiskří a vydává zvuky jako nastartovaná sekačka, náš podvědomý instinkt hlásí: „Nech to tu! Co když přijde doba temna a my nebudeme mít v čem rozmixovat svíčkovou?“

Druhý problém je emoční vydírání od nás samotných. Koukáme na věci a vidíme v nich peníze („Vždyť to stálo dva tisíce!“), vzpomínky („V tomhle svetru od babičky jsem byla na prvním rande!“) nebo své nerealizované já („Tyhle činky si nechám, od pondělí začínám cvičit“).

Co na hromadění říkají čísla a psychologie?

Náš sklon k hromadění není náhoda. Podle rozsáhlého výzkumu Mendelovy univerzity v Brně lidé v Česku přiznávají, že zhruba třetinu (31 %) věcí ve svých skříních vůbec nenosí a nevyužívají. Tento zvyk schovávat staré věci potvrzují i spotřebitelské průzkumy zaměřené na domácnost – například v kuchyni téměř polovina Čechů (49 %) vědomě skladuje věci či potraviny s prošlou lhůtou. Nejčastější argument? Slavné české: „Co kdyby se to ještě někdy hodilo.“

Podle psychologických studií zaměřených na prostředí domova navíc vizuální nepořádek prokazatelně zvyšuje hladinu kortizolu (stresového hormonu) v krvi. Kdykoliv váš zrak zavadí o přeplněný šuplík nebo zaprášené krabice, mozek to vyhodnocuje jako nedokončený úkol. Trvalý přetlak věcí nás tak doslova obírá o energii.

Pokud chcete pochopit, jak se naučit vyhazovat věci, musíte nejdříve přijmout jednu základní pravdu: Věci ve vaší domácnosti vám mají sloužit teď. Ne vás terorizovat připomínáním toho, čím vším nejste.

Japonská moudrost v praxi. Umění zbavovat se věcí podle 20minutového pravidla

Japonci mají pro umění zbavovat se věcí a vytvoření čistého prostoru nádherný koncept zvaný Danshari. V překladu to znamená odmítnout, vyhodit a odpoutat se. Zní to vznešeně, ale jak to převést do reality českého panelákového bytu 2+kk?

Zapomeňte na radikální víkendové maratony. Místo toho nasaďte metodu 20 minut:

1. Jeden šuplík denně: Vyberte si jednu směšně malou zónu. Ne celou ložnici, ne celou skříň. Jen levý horní šuplík u psacího stolu nebo polici s kořením.
2. Nastavte minutku: Máte přesně 20 minut. Ani o vteřinu víc. Jakmile minutka zazvoní, jdete od toho.
3. Žádné sáhodlouhé rozjímání: Věci rozdělte na tři hromádky: Nechat, pryč a nejsem si jistý/á.

Díky tomu se nekoná žádný duševní kolaps a vy si za pár dní vypěstujete návyk, jak nehromadit věci dřív, než vám přerostou přes hlavu.

Geniální způsob, jak se zbavit nepotřebných věcí bez pocitu viny?

A teď to nejdůležitější. Co dělat s tou nejzrádnější skupinou předmětů – s věcmi z kategorie „možná se to ještě bude hodit“?

Tady přichází na scénu trik s krabicí na zkoušku. Je to neprůstřelný návod na to, jak vytřídit věci bez zbytečného stresu:

• Krok 1: Vezměte obyčejnou papírovou krabici ze supermarketu.
• Krok 2: Všechny věci, u kterých váháte, do ní naskládejte, krabici zalepte izolepou a napište na ni dnešní datum + datum za přesně 6 měsíců.
• Krok 3: Odneste krabici do sklepa, na půdu nebo na dno skříně.
• Krok 4: Pokud za půl roku krabici ani jednou neotevřete a nevytáhnete z ní konkrétní věc, ztratila nad vámi moc.

Po půl roce krabici odneste, aniž byste ji znovu otevírali. Jakmile do ní totiž znovu nakouknete, vaše nostalgie okamžitě procitne a vy jste zase na začátku.

Kam s věcmi, které vám mají v bytě zůstat?

Jakmile projdete tříděním, zjistíte, že i věci, které si chcete ponechat, potřebují svůj systém. Největším nepřítelem uklizeného domova je sezónní textil, který zabírá místo v šatníku i v měsících, kdy opravdu není potřeba.

• Sezónní oblečení a peřiny: Věci, které nosíte jen část roku, vyžadují kompresi. Kouzlo spolehlivě udělají vakuové pytle a úložné vaky, které dokážou objem objemných bund či dek zmenšit až o 75 % a zároveň je ochrání před prachem i vlhkostí.
• Přehled ve skříních a šuplících: Místo nepřehledných hromad vsaďte na tyhle praktické úložné boxy a organizéry. Umožní vám využít vertikální prostor skříně na maximum, udrží přehled mezi drobným prádlem a usnadní udržování pořádku bez každodenního přerovnávání.

Kam dát nepotřebné věci a nemuset je vyhodit do popelnice?

A teď to nejlepší. Co konkrétně s věcmi, které vám doma překážejí, ale nedokážete je bezhlavě hodit do popelnice? Tady je návod, jak vyhodit nepotřebné věci smysluplně, a ještě z toho mít skvělý pocit:

1. Plyšáci a hračky

• Záchranáři a dětská oddělení: Víte, že dětští pacienti v sanitkách nebo na urgentním příjmu v nemocnicích dostávají plyšáka, aby se tak nebáli? Plyšáky v perfektním stavu velmi rády přijímají složky záchranných systémů, dětské domovy nebo azylové domy. Stará hračka tak získá ten nejkrásnější nový úkol.
• Pejskaři a psí útulky: Pokud máte doma plyšáky, které už nejsou v tak perfektním stavu pro nemocnice, třeba jim chybí oko nebo mají žmolky, vezměte je do nejbližšího psího útulku nebo je rozdejte pejskařům v okolí. Psi staré plyšové hračky milují, zvířatům v kotcích to zpříjemní čekání na nový domov a vy budete mít jistotu, že hračka posloužila tomu nejlepšímu možnému účelu.

2. Porcelánové sošky, vázičky a dekorace

• Charitativní obchody a Re-Use centra: Porcelánové jelínky, cibuláky a talířky po tetě nevyhazujte. Re-Use centra (najdete je na sběrných dvorech větších měst) nebo charitativní obchůdky (např. Sue Ryder, Charita) je s radostí prodají za symbolické ceny a výtěžek jde na péči o seniory či nemocné.
• Sousedské swapovací skupiny: Na Facebooku najdete skupiny typu Swap (vaše město) – nabídněte starý porcelán tam. Sběratelé retro kousků vám za něj urvou ruce!

3. Svíčky, které nikdy nezapálíte

• Dílny pro chráněné dílny a tvoření: Dostali jste k narozeninám třicátou vonnou svíčku, ze které vás třeští hlava? Vyhořelé zbytky svíček i nedohřáté vosky sbírají chráněné dílny nebo komunitní centra, která z nich odlévají svíčky nové.

4. Kde prodat nepotřebné věci a vytřískat z nich kačku?

• Oblečení a doplňky: V Česku vládne Vinted.
• Nábytek a elektronika: Facebook Marketplace nebo Bazoš (výhoda: kupující si pro starou komodu přijede až k vám do obýváku).
• Knihy: Knihobot nebo Reknihy. Stačí tituly vyfotit, zabalit do krabice a peníze vám dorazí na účet, aniž byste museli s někým licitovat o ceně.

Jak se donutit k úklidu, když se vám absolutně nechce?

Málokdo vstane z postele s tím, že jeho dnešním největším životním snem a posláním je vyřešit problém, jak se zbavit nepořádku ve spíži. Motivace je mýtus. Musíme zkrátka mozek oklamat.

Když cítíte absolutní odpor, aplikujte pravidlo 5 minut. Řekněte si: „Budu uklízet jen pět minut. Když budu chtít po pěti minutách přestat, můžu.“

V 90 % případů zjistíte, že nejtěžší bylo prostě jen začít. Jakmile se dostanete do tempa, mozek začne vyplavovat dopamin z každého uvolněného centimetru čtverečního. Zkuste si k tomu pustit třeba nějaký zajímavý podcast nebo oblíbenou hudbu.

Výsledek? Méně krámů, více života

Ono to totiž celé není o tom, mít sterilně čistý domov jako z katalogu švédského nábytkového řetězce. Je to o svobodě. Každá věc, kterou vlastníte, od vás vyžaduje pozornost, čas, utírání prachu a místo v hlavě.

Až se vám podaří usnadnit si proces toho, jak se zbavit nepotřebných věcí, zjistíte fascinující věc – není nic víc osvobozujícího než otevřít skříň a vidět v ní jen věci, které máte opravdu rádi. Tak si vezměte jednu krabici, nastavte minutku na 20 minut a jděte si ten pocit úlevy jednoduše dopřát!

Čtěte také:

Je ekologický úklid domácnosti posedlost čistotou, nebo zdravou volbou?

Jak na jarní úklid domácnosti? Marie Kondo je v bytě s batoletem cesta do blázince

Jak si zorganizovat domácnost v klidu a i s dětmi za zády?