Znáte to. Máte den, kdy byste nejraději podepsali kapitulaci, zalezli pod deku a vylezli, až bude rok 2032. Jenže pak otevřete sociální sítě a tam na vás vyskočí neonový nápis: „Good vibes only!“ nebo motivační citát o tom, že „Vděčnost je magnet na zázraky“.

V tu chvíli se k vašemu mizernému dni přidá ještě jeden bonus: pocit viny. Pocit, že nejste dostatečně vysokovibrační, že si za ten zkažený den můžete sami svým nastavením a že vlastně selháváte v disciplíně zvané „být permanentně šťastný“. Dámy a pánové, vítejte v éře toxické pozitivity.

Co je to toxická pozitivita?

Není to o tom, že je špatné být optimista. Problém nastává, když se pozitivní myšlení stane povinným diktátem, který potlačuje jakoukoli autentickou emoci. Je to jako snažit se uhasit požár tím, že přes něj hodíte růžový ubrus s nápisem usmívej se, mohlo by být hůř.

Věda mluví jasně: Emoce nejsou bioodpad

Když se snažíme negativní emoce (jako vztek, smutek nebo frustraci) „přemyslet“ na pozitivní, dochází k tzv. emocionálnímu potlačení. A náš mozek na to reaguje velmi špatně.

Zajímavý zdroj: Studie publikovaná v časopise Psychological Science ukázala, že lidé, kteří se snaží potlačovat své negativní emoce, zažívají paradoxně mnohem větší stres a mají vyšší krevní tlak než ti, kteří si dovolí být naštvaní. Psychologové jako Dr. Susan David, autorka bestselleru Emoční flexibilita, tvrdí, že popírání nepříjemných pocitů nás ve skutečnosti oslabuje.

Proč jsme ztratili právo na „den pod psa“?

Žijeme v kultu výkonu. A štěstí se stalo jedním z výkonových ukazatelů. Pokud nejste šťastní, nejste úspěšní. Tato kritika osobního rozvoje v jeho dnešní podobě míří přesně na ten moment, kdy se z introspekce stává bič.

• Instagram vs. realita: Na sítích vidíme jen finální produkt – vybělené zuby a dovolenou na Bali. Nevidíme ty tři hodiny pláče v koupelně, které tomu předcházely.
• Gaslighting sama sebe: „Nemůžu si stěžovat, jiní jsou na tom hůř.“ Tohle srovnávání je největší vrah duševní hygieny. Bolest není soutěž. To, že někdo jiný má zlomené obě nohy, neznamená, že vás váš vyvrtnutý kotník nemá bolet.

Jak z toho ven? Aneb jak si legálně zanadávat

Pokud chcete skutečně zvládat stres a pěstovat si duševní hygienu, musíte změnit návyky. Ale ne tak, že si na zrcadlo nalepíte další afirmaci.

1. Přijměte strategii „To je prostě na prd“

Místo abyste se snažili najít stříbrný okraj na každém mraku, zkuste si říct: „Ano, dneska je to hrozné. Cítím se mizerně. Ale věřím, že bude líp.“ Přijetí emoce je první krok k tomu, aby odešla. Emoce jsou jako utopický pošťák – nepřestanou zvonit, dokud neotevřete a nepřevezmete si balík.

2. Vymažte „sluníčkáře“ ze svého feedu

Pokud vás sledování něčí dokonalé lehkosti bytí uvádí do deprese, dejte mu unfollow. Hned. Vaše duševní zdraví je důležitější než jeho počet sledujících. Obklopte se lidmi, kteří se nebojí přiznat, že občas taky hoří.

3. Naučte se emocionální flexibilitu

Místo pozitivity hledejte autenticitu. Být flexibilní znamená umět prožít smutek, a přesto vědět, že to není konečná stanice. Mezi podnětem a reakcí je prostor. V tomto prostoru leží naše svoboda a moc zvolit si svou reakci. Ale tou reakcí nemusí být úsměv číslo 5.

Máme právo mít blbou náladu

Mít den pod psa není selhání. Je to důkaz, že jste člověk, a ne porouchaný algoritmus. Skutečná síla netkví v tom, že se nikdy nezhroutíte, ale v tom, že si to zhroucení dovolíte se vším všudy – s rozmazanou řasenkou, krabicí zmrzliny a spravedlivým hněvem na celý vesmír.

Protože teprve když si přiznáte, že jste v háji, můžete z něj začít hledat cestu ven. Bez růžových brýlí se totiž mnohem lépe kouká na mapu.

Přečtete si také:

• Jak změnit obor ve 40? Partyzánský manuál pro ty, kteří chtějí začít žít
• Přírodní zahrada: Jak mít u domu ráj a neuhnat si u toho kýlu?
• Novinka z USA: Tekutý grafen vás odstřihne od 5G i digitálního záření
• Krize středního věku, nebo konečně rozum? Jak na změnu profese ve 40 bez zbytečného děsu
• Jak vybrat nejlepší deodorant bez hliníku a nenaletět marketingu?